PRVNÍ HOŘE - Achtung, Sultan!
Urzovci jsou zpět a vyráží do klubů, radujme se! To by asi tak stačilo. Snad jen drobná poznámka. Minulá deska byla a je až příliš dokonalá. Nová je dokonalá poněkud méně, je pouze vynikající. Kdo by to byl čekal?
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Obraz zahrady blaženosti deformovaný rozmazanou abstrakcí moderního umění převedený do hudební podoby, to jsou ABERDIEN, další ze skupin razících si cestu emotivní rockovou plání. Tuhle partu si můžete směle zařadit do zástupu zde již prezentovaných jmen THE MARS VOLTA, KLIMT 1918 nebo DREDG, a pokud se budete pídit po informacích o těchto chlapcích z Washingtonu, jako první narazíte na přirovnávání jejich hudby právě k THE MARS VOLTA, ale také k dnes velmi populárním COHEED AND CAMBRIA (což mi připadá značně zcestné) nebo u nás asi pro mnohé neznámým CIRCA SURVIVE (ty vřele doporučuji). Já osobně pak zmíním i mnohem přímočařejší a tvrdší, přesto výrazově příbuzné FROM FIRST TO LAST nebo v jistých kruzích velmi uznávané PARK.
Rocková hudba model ABERDIEN je především o šikovné kombinaci hitových melodií s méně uchopitelnou hravostí všudypřítomných kytarových vyhrávek, psychedelických akustických vlnek i rytmických eskapád. Debut „Kaleidoscope“ hýří funkční symbiózou příjemně poslouchatelných písniček a mnohem ambicióznější formy indie hudby, vyznačující se snahou budovat nestandardní skladby, které však i při značném množství progresivních postupů působí zcela přirozeně. Vzdušnost aranží překypujících akustickou nadýchaností by mohla svádět k zařazování do pop-rockové škatulky, avšak přestože najdete u ABERDIEN mnoho styčných bodů třeba i s do pop-rocku plně se nořícími Finy POETS OF THE FALL, je „Kaleidoscope“ albem, které v sobě nenese banální prvoplánovou líbivost, hitový potenciál se projevuje spíš ve schopnosti ukočírovat roztržitou hravost do fungujících skladeb, ve kterých jde emotivita přirozeně plynoucích melodií ruku v ruce s nervózně těkající kytarou a vypjatě naříkavými vokály, které vyžadují trochu trpělivosti při zvykání si na jejich časté až ječivé halekání. Ve výsledku jsou tak ABERDIEN výrazně jinde než v jejich souvislosti tvrdošíjně zmiňovaní THE MARS VOLTA, paralely zůstávají hlavně ve spontánní živelnosti a stylové uvolněnosti, protože nic si nezadávajíce s názvem alba jde skupina cestou pestré mozaiky různorodých vyjadřovacích forem, od ostře řezající a technicky náročnější kytarové práce, ne nepodobné postupům, které můžete najít i na albu „Doppelgänger“ dáblíků THE FALL OF TROY (třeba závěrečná ztřeštěná pasáž skladby „Clock And Conquest“), až po relaxačně uvolněnou tklivost post-rockově laděné vsuvky „Air Inspect Us“ nebo melancholickým klavírem vyšperkované „Because It Can´t Last“, která je vynikajícím startovacím intrem pro „Inferus Exitium“, jednu z vrcholných kompozic alba.
Silné melodie a přímo hitové ambice zabalují ABERDIEN trochu zvláštním způsobem do progresivně hravého kabátku, takže nás ve výsledku ani nenapadne očekávat, že by se jednalo o skladby přímo vhodné pro rádiové využití. Když se však zamyslím nad působivostí, která se dostavuje prakticky okamžitě při prvním poslechu, pak je to díky neuvěřitelné trvanlivosti naopak hudba, která kdyby nahradila 90 % v rádiu omílaných pseudohitů, stala by se rádia snesitelná i trošku náročnějším posluchačům, aniž by se ztratil efekt pohodové kulisy, kterou dokáží mnohé kousky od ABERDIEN plnit také. A tak je zde komplexnost jednou ze základních charakteristik, kterou sice nikdo u rockové hudby nehledá, ale která když se dostaví, pak je to rozhodně známka opravdového kumštu.
Moderní rocková hudba slučující do komplexního celku hitovou přístupnost, progresivní zajímavost, pestrost i naléhavost emotivního vokálu. „Kaleidoscope“ je debut jak se patří a ABERDIEN se pro mě stávají objevem letošního roku.
8,5 / 10
Andrew Goldstein
- kytara, vokál, piáno
Etay Pisano
- kytara, vokál
Lee Bellomy
- basová kytara
Brian Hospital
- bicí
1. Abstraction Of An Eternal Scroll
2. White After Limits
3. Air Inspect Us
4. The Giant Scope
5. Because It Can't Last
6. Inferus Exitium
7. Clock And Conquest
8. With Blackened Sights
9. Inactive I
10. Inactive II
Kaleidoscope (2006)
Chance, The Avid Dream Alchemist (EP) (2005)
Between The Wake (EP) (2004)
Vydáno: 2006
Vydavatel: Negative Progression Records
Stopáž: 35:06
Produkce: Andrew Goldstein
V článcích kolem ABERDIEN se často objevuje slovo jedné (za posledních dvacet let asi nejpopulárnější) planety sluneční soustavy a je to hlavně díky některým zvukovým atributům, mající příbuzný charakter se skupinou z této záhadné rudé nebeské koule pocházející. Na některé posluchače mohou působit ABERDIEN jakoby indie-progress‘n’roll šílené pohrobky AT THE DRIVE uvěznili pánové v bílých pláštích zpět do svěracích kazajek, píchli jim silná sedativa a kolem huby rozmazaly brit-popový med. Ale dost srovnávání, ABERDIEN jsou suverénní skupinou, která hraje rockovou, barevnými kytarovými krystalky bohatě zdobenou, moderní alternativu, jenž zaujme hlavně kompromisem mezi vyhlazeným a bohatě prokreslujícím kytarovým cinkotem, brit-popovým feelingem, punkovým tahem na bránu i melancholicky sladkým hošanstvím. To vše je obaleno progresivně laděnou, ale nikoliv krkolomnou hravostí, která nepostrádá solidní porci naléhavosti. Sečteno podtrženo - velmi nečekané a příjemné rockové osvěžení z Washingtonu.
Tenhle štýl mám rád, takže spokojenost. Ale Circa Survive sou lepší... 10.3.010-Ikdyž možná nejsou :-) Zvedám na 9
Urzovci jsou zpět a vyráží do klubů, radujme se! To by asi tak stačilo. Snad jen drobná poznámka. Minulá deska byla a je až příliš dokonalá. Nová je dokonalá poněkud méně, je pouze vynikající. Kdo by to byl čekal?
Atmosférický black metal / post-metal. Hodně odlehčená produkce plná vybrnkávaček, náladových pasáží a košatých atmosférických vsuvek. Zuby se moc necení, možná občas mléčné jedničky. Příjemný poslech, vyloženou hitovku však na "Succumb" nenajdete.
Šíleně plodný oneman projekt, Aaron Edge se utrhl ze řetězu s sází jednu desku za druhou. "Agglomeration" je třetí z letošních již pěti alb. A překvapivě to drží slušnou kvalitu. Pokud tedy máte rádi dusivý sludge doom s výbuchy disonantního šílenství.
Hulváti z Jura sú takí naši DARKTHRONE: o pol generácie mladší a s koreňmi v grinde miesto blacku, no doživotne verní metalovej klasike (s čoraz hrubším zvukom). „Kromaňon“ a „Abeceda nenávistí“ sa zapíšu do zlatého fondu. Zbytok asi nie, čo vôbec nevadí.
Oproti EP "God Made Me An Animal" ubral Greg Puciato (ex-THE DILLINGER ESCAPE PLAN), ale i skupina jako celek, na nekompromisnosti, objevují se více i zpěvné a melodické polohy, nicméně je to stále hodně nasraný a uřvaný post-hardcore té nejvyšší kvality.
Strhující rozsáhlé kompozice, které buď zcela pohltí, nebo unudí. Já se hlásím k první možnosti. Je to jako snové divadlo severského death metalu. Za mě je to zatím rozhodně jedna z nejzajímavějších desek letošního roku.
Singl „Winter Storm Vigilantes“ je povedená záležitost, která byla slibnou návnadou na nové album. Velká očekávání byla nakonec zbytečná. S trochou dobré vůle se na albu najdou dvě další slušné skladby, jinak je to stále ten samý a nenápaditý kolovrátek.